Jdi na obsah Jdi na menu
 


O stránce

Každý z nás se určitě setkal s motivačními časopisy typu First class. Každý z nás se určitě s instatní internetovou moudrostí, šířící se jako svrab sociálními sítěmi – obrázky doplněné o citáty moudrých klaunů či pocházející z Holywoodských filmů. Takové záležitosti si kladou za cíl motivovat lidi tak, že malují realitu na růžovo.

Tyto stránky si kladou opačný cíl – ukázat realitu v plné nahotě, tedy jaká skutečně je. Krutá, smutná a nelítostná. Do jisté míry je parodií výše zmíněného, neboť mnohé z demotivací jsou záměrně nadsazené.

Chtějí se na to zaměřit ve třech typech demotivace – práce a kariéra, vztahy a sex a ženský úděl.

Práce a kariéra – stránky vychází z myšlenek antropologa Davida Graebra (více třeba zde). V současné době bohužel platí, že čím dál více práce nemá vůbec žádný obsah a smysl a vykonává se jen proto, aby se vykonávala. Pracovníci pracují jen proto, aby pracovali, ne proto, aby něco dělali (mezi tím je velký rozdíl – děláním autor chápe činnost, která má nějaký, ať už hmotný či nehmotný výsledek. Práce je pak nástrojem takové činnosti směřující k výsledku, či přímo, což je špatné, samotným výsledkem). Náplní práce mnoha pracovníků je jen práce, v mnoha případech i pouze její předstírání, nikoli nějaká činnost s výsledkem. Náplň práce samotného autora této stránky spočívá v pouhém posouvání papíru sem a tam - žádá různé osoby o zaslání podkladů, které shromáždí a přepošle je další osobě, které na základě nich rozhodne. Samozřejmě k výkonu takového povolání musí mít vysokou školu, dokonce takovou, kterou mnoho lidí považuje za vysoce prestižní. Autor se věnuje rovněž i přednáškové činnosti – přednáší o tématu, o kterém si pouze přečetl z knih lidem, kteří se tomuto tématu v praxi věnují mnoho, leckdy i desítky, let. O užitečnosti a smysluplnosti takových přednášek asi nepochybuje nikdo příčetný. Zároveň pak platí, čím méně dává práce smysl a čím méně je užitečná, tím horší jsou podmínky pro její vykonávání. Sám autor, ačkoli dělá to, co dělá, je nadřízenými nucen k přesčasům, které tráví tajným surfováním na internetu, protože nemá žádnou reálnou činnost, kterou by mohl čas strávený v práci vyplnit. Je to smutné, ale je to tak. Většina dnešních pracujících tak dělá práci beze smyslu a obsahu, většinou dokonce i bez nějakého výsledku, avšak za podmínek odpovídajících důležitým činnostem. Autor sám zažil celoodpolední porady ohledně tabulky, kterou si pak nepřečetl ani ten, kdo si její zhotovení zadal. Několik pracovních dní se strávilo tvorbou tabulky, která vznikla jen proto, aby existovala. Takových historek má autor v rukávu spoustu. Právě na takové pracovníky míří demotivace tohoto druhu – na posouvače papíru, pracujících ve stresu. Záměrem je, aby si tyto osoby uvědomily, že jejich práce nemá smysl a je naprosto zbytečná.  

Vztahy a sex – v dnešní individualistické době dostávají zabrat i mezilidské vztahy. V motivačních periodikách se tak často dozvídáme, že svatou povinností opustit vztah, který nám v čemkoli nevyhovuje či nás dokonce brzdí. Dozvídáme se, že žít jako single je ta nejlepší možnost, která člověka může potkat. S oběma zmíněnými názory autor nesouhlasí. Vztah mezi lidmi je něco tak křehkého, že je malým zázrakem, že vůbec vznikne. Proto by měl být opečovávaný co nejvíc je možné. Vztahy se samozřejmě mění, většinou k horšímu a člověku nezbývá, než se s takovým vývojem smířit a přizpůsobit se mu.

Ženský úděl – i přes všechny snahy o emancipaci jsou osoby ženského pohlaví stále vystaveny diskriminaci. Sice mám feministické hnutí, ale zároveň máme pornografii. A nejen ji. Stačí si prolistovat kterékoli periodikum a minimálně jednou se v něm setkáme s degradací ženy na pouhý objekt. Hovoří se o rovnosti přístupu, ale ženy mají stále o 20% nižší výdělky než muži. Naše milovaná vlast navíc v této oblasti patří ke státům s nejhoršími podmínkami. Dalším, nezměnitelným, ženským údělem je mateřství. Autor zde nechce zabíhat do filosofických myšlenek o prospěšnosti mateřství, kdy na svět přijde další člověk, který bude muset zažívat utrpení života, ale mateřství se vyhnout nemůže. Mateřství totiž ženě přináší další povinnosti, k již tak značné škále vycházejí z kulturní tradice (kterou tak rádi brání islamofobové), která ona sama nijak nemůže ovlivnit, protože vychází přímo z biologické podstaty pohlaví.